Zajímavosti o otakárkovitých
Otakárkovití jsou největšími denními motýly v Praze. Jejich housenky mají unikátní obranný pach orgán a čeleď zahrnuje i největší motýly světa.
Některé zajímavosti se mohou překrývat s obecnou sekcí Zajímavosti a rekordy. Uvádím je zde znovu v kontextu konkrétní čeledi — s důrazem na to, co ji odlišuje od ostatních skupin.
Otakárek fenyklový dal jméno celé čeledi — Linnaeus ho popsal roku 1758
Otakárek fenyklový (Papilio machaon) je typový druh rodu Papilio, a tedy taxonomický kotevní bod celé čeledi Papilionidae. Linnaeus ho popsal v 10. vydání Systema Naturae v roce 1758 a druhové jméno machaon pochází z řecké mytologie — Machaon byl syn boha lékařství Asklépia. Druh je popsán ve 41 poddruzích a je rozšířen od Irska po Japonsko a Aljašku. V roce 2017 se stal národním motýlem Estonska.
Ostruhy mohou mást predátory
Dlouhé výběžky na zadních křídlech mohou predátorovi odvést pozornost od skutečné hlavy motýla. Když útok míří na 'ocásek', má motýl větší šanci uniknout jen s poškozeným křídlem.
Jasoňové: otakárkovití bez ocásků
Jasoňové rodu Parnassius patří do čeledi otakárkovitých, přestože nemají typické dlouhé ostruhy na zadních křídlech. Jsou průsvitnější a jemnější než klasičtí otakárci — výsledek adaptace na horské prostředí a krátkou vegetační sezónu. Otakárkovití proto nejsou jen motýli s ocásky.
Housenky otakárka fenyklového nejdřív vypadají jako ptačí trus
Mladé housenky otakárka fenyklového jsou tmavé s bílou skvrnou a napodobují ptačí trus — strategii, která jim pomáhá splynout s pozadím. Jak rostou, proměňují se v nápadně zeleno-černo-žluto-červené housenky. Starší stádium vsází na varování: 'nejsem snadná kořist'. Motýl tak v průběhu života vystřídá dvě zcela odlišné obranné strategie.
Housenka má skrytou vidličku
Housenky otakárkovitých mají za hlavou vysunovatelný orgán zvaný osmeterium — vidličkovitý výběžek s pachovou sekrecí. Když hrozí nebezpečí, housenka ho vychlípí a namíří k útočníkovi. Sekret obsahuje těkavé látky — zejména nižší mastné kyseliny — které účinně odpuzují mravence a jiné bezobratlé predátory.
Otakárek fenyklový potřebuje miříkovité rostliny
Housenky otakárka fenyklového se vyvíjejí hlavně na miříkovitých rostlinách. Patří sem například mrkev, fenykl, kopr, bedrník, pastinák nebo jiné podobné rostliny.
Otakárek fenyklový se setkává na kopcích
Samci otakárka fenyklového se setkávají se samicemi na vyvýšených místech v krajině — kopcích, vrcholcích kopců nebo stromů. Tomuto chování se říká hilltopping. Samec přiletí, obsadí exponované místo a čeká nebo aktivně hledá samice. Kopec tak funguje jako přirozené shromaždiště — o atraktivní pozice se samci zápolí.
Otakárek fenyklový může mít více generací
Otakárek fenyklový má u nás obvykle dvě generace, v teplých oblastech může mít i tři. Dospělci se tak mohou objevovat od jara až do podzimu.
Zimu přečká jako kukla
U otakárka fenyklového přezimují kukly poslední generace. Motýl, kterého vidíme na jaře, tedy nevylétl ze zimního spánku jako dospělec, ale dokončil vývoj z kukly.
Otakárek ovocný má delší ocásky než fenyklový
Otakárek ovocný působí elegantněji a protáhleji než otakárek fenyklový. Má dlouhé ostruhy na zadních křídlech a světlý podklad s tmavými tygrovanými pruhy.
Otakárek ovocný miluje teplá místa
Otakárek ovocný vyhledává výslunné skály, skalní stepi, lesostepi, teplé stráně a křovinatá místa. Je to druh, který dobře ukazuje význam teplých, otevřených a mozaikovitých biotopů.
Zanedbaný sad může být cennější než sterilní zahrada
Otakárek ovocný může využívat i teplé, křovinaté sady a stráně. Pro motýly často nejsou nejlepší dokonale uklizené plochy, ale místa s keři, sluncem, květy a živnými rostlinami.
Otakárek ovocný umí příležitostně migrovat
Otakárek ovocný je schopen příležitostných migrací. To mu pomáhá objevovat vhodná teplá stanoviště, i když jeho populace bývají často vázané na konkrétní příhodné biotopy.
Samec jasoně zapečetí samici — a ona ho nosí celý život
Samci rodu Parnassius mají po páření jedinečnou strategii: vytvoří na zadečku samičky tuhý voskový štítek zvaný sphragis, který mechanicky brání dalšímu páření. Samice ho nese po zbytek života a odložit ho nedokáže. U asijského Parnassius glacialis může sphragis tvořit i přes 20 % suché hmotnosti samce; u evropského jasoně červenookého (Parnassius apollo) dosahuje zhruba 7–10 %.
Jasoň přezimuje jako housenka — uvnitř vajíčka
U rodu Parnassius je způsob přezimování neobvyklý: embryo se vyvine a housenka je zcela připravena, ale neopustí vajíčko. Zůstává uvnitř schránky až do jara — celých osm měsíců. Teprve roztávající sníh a teplo ji přiměje se vylíhnout. Předčasné oteplení na začátku zimy může housenku probudit dříve, než je sněhová pokrývka schopná ji ochránit před mrazem.
Housenka jasoně dymnivkového závodí se svou živnou rostlinou
Dymnivky, na nichž se vyvíjejí housenky jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne), jsou jarní efemerou — vynořují se ze země, vykvetou a za šest až osm týdnů zmizí. Housenka musí za tuto krátkou dobu projít všemi pěti instary. Pokud vývoj nestihne, živná rostlina odumře a housenka zahyne. Je to jeden z nejtvrdších fenologických závodů mezi motýlem a rostlinou v naší přírodě.
Jasoň dymnivkový potřebuje světlý les
Jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) je vázaný na dymnivky jako živné rostliny housenek a zároveň potřebuje dostatečně prosvětlený les. Pokud koruny stromů příliš zapojí a dymnivky zastíní, motýl z lokality mizí, i když jinak vše vypadá v pořádku. Ochrana tohoto druhu proto vyžaduje péči o lesní strukturu — světliny, lemy a prořídlá místa — a ne jen prostou ochranu přítomných stromů.
Pestrokřídlec sbírá jedy z podražce — a nosí je celý život
Housenky pestrokřídlece podražcového (Zerynthia polyxena) se živí výhradně na podražci krotkém (Aristolochia clematitis), jehož aristolochové kyseliny vstřebávají a hromadí v těle. Tyto silně toxické látky přetrvávají i v dospělém motýlu — signalizuje je výstražné zbarvení. Jde o jeden z prvních chemicky zdokumentovaných případů sekvestrace aristolochových kyselin u evropského motýla.
Jasoň červenooký je symbol ztracené přírody
Jasoň červenooký (Parnassius apollo) se v minulosti vyskytoval ostrůvkovitě na řadě míst v Česku, ale většina českých lokalit zanikla už v 19. století a poslední údaje z Čech pocházejí z 20. let 20. století.
Jasoň červenooký má horský charakter
Jasoň červenooký (Parnassius apollo) je typický spíše pro horské a skalnaté oblasti, louky a pastviny v chladnějších nebo výše položených územích. V Evropě a Asii se vyskytuje v nadmořských výškách přibližně 400 až 2 300 metrů.
Čeleď s největšími denními motýly světa
Do čeledi otakárkovitých patří i ptakokřídlí motýli rodu Ornithoptera, kteří patří mezi největší denní motýly světa.
Jediný evropský motýl s ochranou EU i CITES — a v Česku vyhynulý
Jasoň červenooký (Parnassius apollo) je jediný evropský motýl zapsaný zároveň v příloze IV směrnice EU o stanovištích (92/43/EHS) i v příloze II CITES — globální úmluvy o obchodu s ohroženými druhy. Tuto výjimečnou ochranu si vysloužil historií masového sběru a ztrátou biotopů. V Česku je druhem vyhynulým; projekt LIFE Apollo2020 se od roku 2020 pokouší o reintrodukci v Sudetech a Bílých Karpatech.
Pestrokřídlec podražcový vypadá skoro tropicky
Pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) je žlutý motýl s výraznou černou kresbou a červenými skvrnami. V naší fauně působí velmi exoticky a je prakticky nezaměnitelný.
Bez podražce není pestrokřídlec
Samice pestrokřídlece podražcového (Zerynthia polyxena) kladou vajíčka především na spodní stranu listů podražce krotkého (Aristolochia clematitis). Housenky se na této rostlině vyvíjejí, takže její přítomnost je pro druh naprosto zásadní.
Pestrokřídlec je v Česku kriticky ohrožený
Pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) je v Česku chráněný jako kriticky ohrožený druh. Jeho výskyt je úzce svázaný s vhodnými teplými stanovišti a živnou rostlinou — podražcem.
Pestrokřídlec má jen jednu generaci ročně
Pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) je jednogenerační druh. Dospělci létají hlavně od dubna do začátku června, vývoj housenek trvá několik týdnů a přezimuje kukla.
Afričan s čtrnácti podobami samice — a žádnou u samce
Africký otakárek Papilio dardanus drží rekord v pohlavním dimorfismu: samci jsou po celém kontinentu stejní, světle žlutí s černým lemem. Samice naopak existují ve čtrnácti různých barevných formách, přičemž každá napodobuje jiný jedovatý druh z okolní fauny. Na Madagaskaru, kde tito jedovatí vzorové druhy nežijí, jsou samice podobné samcům. Jde o přímý důkaz, že predátoři tlak na polymorfismus udržují.
Největší africký motýl je zároveň nejjedovatější motýl světa
Africký obří otakárek (Papilio antimachus) má rozpětí křídel 18 až 23 centimetrů — největší z afrických motýlů. Jeho křídla obsahují kardenolidy, toxiny blokující srdeční sval, v množství, které by bylo smrtelné pro řadu obratlovců. Larvy tohoto druhu nikdo v přírodě nikdy nepozoroval a živná rostlina housenky zůstává dodnes potvrzena pouze nepřímo.